Letní tábor roku 2006 se zapsal do dějin jako jeden z nejslunečnějších, nejteplejších a především nejméně deštivých táborů Venanga. Ze celé tři týdny pršelo jen třikrát a vždy maximálně dvě hodiny. Protože skoro po celou dobu tábora panovala tropická vedra, často jsme se chodili koupat do blízkého rybníčku u Chotčin. Tábor stál na tradičním místě - po roční pauze jsme se vrátili zpět na naši louku u Mašovic.

  Táborovou hru jsme zahájili jízdou zručnosti na louce nad táborem a všichni za její překonání dostali řidičský průkaz skupiny C, tedy základní táborový. Bez řidičáku nikdo nemohl projet "Venangovský skipark", jehož stavbu a realizaci si vzali v druhém týdnu na starost Veteráni. Skipark se projížděl samozřejmě na kole a mezi atrakcemi nechyběl slavnostní přípitek s VIP hosty na startu, podlézání provázku, slalom, návštěva hospody či jízda v prudkém lijáku v pláštěnce.

  Další pokračování hry bylo přerušeno zcela mimořádnou událostí. Při slavnostním zahajovacím táboráku havarovalo nedaleko tábora UFO! Naštěstí se nikomu z nás nic nestalo a jak se ukázalo druhý den, byla mimozemská návštěva přátelská. Prostřednictvím havarovaného modulu nám předávali zprávy v jakémsi obrázkovém písmu, které se nám (jak doufáme :-) podařilo správně vyluštit. Protože na modulu bylo jakési logo, které nám připomínalo velké A, pojmenovali jsme naše hosty Adóňané po antickém bohovi.

  Požádali nás o pomoc při opravě modulu a také jsme se jim snažili zprostředkovat, jak vypadá náš život na Zemi. Ukázali jsme jim, jak roste obilí - po trojičkách tvořených jedním Trpaslíkem, Borcem a Veteránem jsme bez pomoci jakýchkoli nástrojů obdělali malá políčka a celý tábor jsme je pravidelně zalévali. Dvě zprávy od Adóňanů byly psány v morseovce, takže jsme oprášili tečky a čárky a v rámci trojiček jsme si předávali zprávy na dálku.

  Předvedli jsme jim také, jak se obchoduje s akciemi na burze nebo z jakých prvků se skládá vzduch, který potřebujeme k životu. V rámci oddílů jsme se také pokoušeli dorozumět se telepaticky, tedy bez mluvení a se zavázanýma očima. Celý oddíl se musel uspořádat do řady podle čísel, Veteráni to měli nejsložitější - museli sestavit větu. Ze začátku se moc nevedlo, ale pak stačilo vymyslet nějakou celkem jednoduchou metodu a zadaný úkol zvládly všechny oddíly.

  Druhý den po přistání modulu se u něj objevila jakási více než metrová housenka, o které jsme usoudili, že je to pravděpodobně nějaký jejich robot. Abychom ukázali, že i naše úmysly jsou přátelské, ubytovali jsme housenku v táboře a jednotlivé oddíly se střídaly v jejím opečovávání. Časem přibyly dvě další menší housenky a každý oddíl měl tedy na starost jednu.

  Na konci druhého týdne tábora jsme přijali zprávu o umístění náhradních řídících jednotek, které modul potřeboval k opravě a které mu seslala mateřská loď. Jednotky se nám podařilo najít a umístit je k modulu, který následně za velkého hluku odstartoval a podle všeho se úspěšně spojil s mateřskou lodí. Adóňané nám druhý den ráno vyjádřili své díky a nechali nám na památku nejen své tři roboty, ale i repliky řídících jednotek.

  Mezi tradiční výlety na kole se k naší radosti vrátila návštěva ledovce, protože v Chýnově byla otevřena nová cukrárna, kterou postupně navštívili Veteráni, Borci i Trpaslíci. Nemohly chybět ani výpravy za špačky, tedy ochutnávání letošní třešňové úrody v blízkém okolí.

  I když byla Chýnovská jeskyně kvůli rekonstrukci uzavřena a nemohli jsme ji tedy navštívit, odehráli jsme s osazenstvem jeskyní na našem hřišti přátelský fotbalový zápas na chůdách. Vsazená byla Pavla a přestože se celý tým Venanga včetně sudího snažil seč mohl, nakonec prohrál a Pavla pak musela strávit jednu noc s jeskyňáři. Rozhodně neprodělala, protože se jako jediná z Venanga podívala do jeskyně v době přestavby.

  Pavel s Pavlou připravili pro celý tábor báječnou pohádkovou bojovku. Podle odpovědí na otázky z večerníčků se šlo po různě barevných fáborkách a špatná odpověď vás samozřejmě vedla delší trasou než ta správná. Zábavný večer pro všechny připravil Vladěna - soutěžilo se o největšího exota. Jednotlivé trojičky soutěžily celkem v šesti disciplínách a asi nejvíc pobavily všechny diváky připravené krátké scénky. I letos si děti připravily bojovku pro vedoucí - nočního nebojsu - a přestože nebát se bylo skoro nemožné, všichni vedoucí si nakonec korálek za nebojsu zasloužili.

  Při slavnostním táboráku uprostřed tábora bylo letos rozdáno pět hvězd za pět účastí na táborech Venango. Hvězdy dostali Láďa, Klára, Kačka, Verča a Klárka. V našem jídelníčku se opět objevily i borůvkové knedlíky; borůvky jsme šli do lesa sbírat společně a knedlíky pak pod vedením Vlaďky patlali skoro všichni.

  Celodenní pěší výlet mířil tentokrát na rozcestí k Červenému kříži. Cesta tam proběhla bez problémů, stejně jako vaření gulášové polévky. Až cesta zpět byla mnohem dobrodružnější, protože jsme se vydali zkratkou přes les podle GPSky. Přímá cesta k vytčenému cíli samozřejmě nevedla, takže jsme se prodírali přes potůčky, mokřiny i velmi hustým lesním porostem. Kousek před táborem nás zastihla prudká přeháňka, takže jsme se oblékli do pláštěnek, ale když jsme dorazili na tábořiště, už skoro nepršelo.

   Po odjezdu Trpaslíků a části Borců odjel zbytek tábora na třídenní puťáky. Borci se vydali vláčkem na jih k hranici s Rakouskem a obě noci strávili v kempu U kosa na břehu Staňkovského rybníka. Veteráni jeli první den 100 km do Českých Budějovic a druhý den přespali v kempu v Soběslavi.

  Tábor jsme zakončili slavnostním táborákem, kde byly vyhodnoceny táborové soutěže a rozdány příslušné diplomy. Samozřejmostí je polárkový dort, který dostávají vítězové bodování a kaskadéra Venanga. Po táboráku jsme prošli poslední bojovkou po svíčkách, z níž si každý odnesl 15 zlatých mincí ze zakletého pokladu.

Lendulka