Další změna byla v ubytování. Chatička Hořická asi pro 40 osob s kamarádským, obětavým a nejmladším správcem chaty v Krkonoších Tomášem. Jídlo nám několikrát denně vozili z Vápenky, jejíž kuchyni již známe.

  Jakmile jsme se ubytovali v pokojích, vyrazila celá chata na průzkum okolí spojený s prošlapáním zkratky do města. Cestu jsme sice našli, ale díky množství sněhu jsme každé ráno a večer radši chodili okolo, než dojít na sjezdovku umordovaný z hlubokého sněhu. Následujícího dne jsme se chtěli rozjezdit na svahu za chatou, ale svah byl aspoň pro mě tak náročný na rozježdění, že odpoledne už nikdo na lyže nešel, zato svah zvrásnila naše bobová dráha, kde excelovala Anetka se Štěpánem. Dočkali jsme se také tradičně bláznivého akrobatického vystoupení Vladěny s Petrkem v kreacích nazvaných v odborné hantýrce Dualkotrmelec a dvojsud. A mnoho dalších převážně rychlostních a skupinových dovedno-blbostí na svahu se zbytkem teamu. Druhý den vyrazili všichni na velké vleky. Čistá protrhaná obloha, ostré sluníčko, tvrdá sjezdovka a malé fronty prostě ideální den na lyže. Rozděleni do teamů hlavně dle toho na čem kdo jezdil. Ve 12.30 hod se kompletní sestava sešla na obědě na Vápence, kde byl i polední odpočinek a hurá opět na svah. Další dny se mírně zatáhlo a na sjezdovky v Krkonoších spadla mlha. Ta však nedělala našim žlutým vestičkám problémy a teamy o sobě měli stálý přehled.

   Večer co večer se na chalupě hrály hlavně různé kolektivní hry, zpívalo se, došlo i na každoročně populární klání ve twistru a pro letošní rok byla hitem hra Bang, kde se každý rád vtělil do postavy padoucha či čestného ochránce zákona.

   Poslední den se šlo ještě lyžovat sic bez lyžníků, kterým se na kůži dostala nějaká ta potvora choroba. Část na chatě měla zvláštní lůžkový režim, kterému šel Vladěna příkladem. A ostatní ukazovali na svahu to, co se za týden stihli naučit. Po příchodu se zabalilo a jelo zpět k našim blízkým v Praze.

Vladěna