Výlet to byl pěkný, jen jsme museli překonávat rozmary jarního počasí. Po dvou teplých (skoro letních) dnech se totiž počasí na sobotu pokazilo a meteorologové slibovali teploty jen do 13 stupňů, zataženo a přeháňky. K naší smůle se předpověď do puntíku splnila.

   Do Černošic jsme dojeli vlakem ze Smíchovského nádraží, kde jsem měli sraz v 8 hodin. Zaregistrovali jsme se, každý vyfasoval mapku s trasou pochodu a už jsme si to stoupali do kopce na Kulivou horu. Během stoupání se vydatně oteplilo, ale když jsme se nahoře na chvilku zastavili, hned se do nás pustil vítr a teplo bylo to tam. Po cestě do Vonoklas na nás ještě občas vykouklo sluníčko, ale před Mořinkou jsme se dostali do první přeháňky. Vybalili jsme pláštěnky a schovávali jsme se před deštěm v lese, ale i tak jsme do Mořinky dorazili provlhlí. Naštěstí ale už nepršelo a náladu nám spravil opečený párek nebo špíz na náměstí.

   Asi v jednu hodinu jsme se vydali z Mořinky dál. I přes nepřízeň počasí bylo na trase hodně turistů i cyklistů, a tak měla Loukotovic Nikinka hodně práce, aby nás jako svoje stádo udržela pohromadě. Když jsme vyšli z lesa na Karlštejně, bylo zase na chvíli pěkně, takže jsme si chvíli odpočali - přece jen jsme měli v nohách 15 kilometrů.

   Pod hradem jsme narazili na sokolníka, který ukazoval obrovského výra, kterého zachránil a vychoval skoro od vajíčka. S oběma jsme se vyfotili a cestou na poslední kontrolu pochodu jsme se ještě zastavili na zmrzlinu v cukrárně. Usadili jsme se před cukrárnou na sluníčko a ... začalo pršet. Tentokrát lilo jako z konve a nechtělo přestat, takže jsme museli k cíli dojít v lijáku. Dostali jsme diplom, limču a tatranku a Pavel s Martinem dokonce i něco navíc - oba vyhráli cenu - Martin cédéčko a Pavel lístky do divadla. Došli jsme na nádraží a ve čtyři hodiny nasedli do vlaku do Prahy. Celou cestu zpět už zase svítilo sluníčko.

Lendulka