Sobota

Po obědě jsme vyzkoušeli všechny houpačky a prolejzačky v areálu kempu a pak jsme se vydali přes lázně Sedmihorky do hruboskalského pískovcového skalního města. Důkladně jsme prolezli všechny jeskyně, průlezy a chodbičky, které jsme cestou potkali, a později jsme po žluté došli na symbolický hřbitov horolezců a na Mariánskou vyhlídku - sluníčko vykukovalo mezi mraky a my jsem se mohli pokochat nádherným výhledem na zámek Hrubá skála a na Trosky. Po večeři nás malí kluci pozvali k sobě na pokoj, který jsme ustanovili naší společenskou místností. Vladěna přišel s kytarou a hrál písničky na přání.

Neděle

Počasí bylo od rána deštivé, ale v malé pauze, kdy nepršelo, jsme stihli odehrát turnaj dvojic v petangu, který se odehrával na písečné pláži u vypuštěného rybníka. Když se rozpršelo víc, vyřádily se děti v chatce Twisterem. Po výborném řízku jsme vyrazili na vlak, který nás přiblížil ke zřícenině Trosky.

Na vrchol jsme se vyškrábali po zelené, která vedla od nádraží ve Ktové, a celý výstup v délce tří kilometrů jsme zvládli za 45 minut. Na Troskách jsme vylezli několik desítek schodů na zpřístupněnou věž Babu, ale rozhled jsme si moc nevychutnali, protože lesy a pole okolo pokrývala nízká oblačnost; aspoň že přestalo mrholit. Z informačních tabulí jsme se dozvěděli, že hrad na dvou vrcholcích, které se již tehdy jmenovaly Trosky, byl postaven ve 14. století. Zaujal nás ale hlavně název horniny, ze které jsou strmé skály Trosek - jmenuje se olivinický nefelinit.

Po prohlídce Trosek jsme si odpočali v místním občerstvení a pro změnu po modré jsme sešli 3 km do Borku, kde jsme nasedli na vlak a v Sedmihorkách jsme byli ve čtvrt na pět. Do večeře byl "polední klid", který jsme nestihli po obědě kvůli brzkému odjezdu vlaku. V 19 hodin jsme se sešli v naší společenské místnosti a přečetli jsme si z brožurky koupené na Troskách několik pověstí z pohnuté historie hradu. Pak přišel na řadu oblíbený kolíček (tentokrát ve žlutém provedení) a večer jsme zakončili Twisterem.

Pondělí

Polední klid byl tentokrát správně po obědě, protože autobus, kterým jsme se svezli do Turnova, jel ve 14,15. V Turnově jsme prošli obě hlavní náměstí, koupili nějaké sladkosti do zásoby a nakonec jsme se odměnili za náročné dopoledne (ušli jsme více než 8 km v náročném terénu) v cukrárně. Nazpátek do kempu jsme jeli opět autobusem z turnovského nádraží.

Po večeři jsme se přemístili tentokrát do druhé chatky - tedy do pokoje Lukáše a Sušenky. Po podlézání koštěte jsme s koštětem tancovali, pak jsme hráli městečko Palermo a na závěr si děti vynutily opět kolíček.

Úterý

Z Libuně jsme šli po modré a pak ještě 1,5 km po žluté ke vstupu do Prachovských skal. Prošli jsme malý okruh, který zahrnoval výstup Císařskou chodbu, Hlaholskou vyhlídku, Vyhlídku míru a Vyhlídku Českého ráje, odkud jsme měli jako na dlani celé panorama štíhlých pískovcových útvarů. Úzkými průlezy mezi skalisky jsme sestoupili zpět na rozcestí a posvačili jsme tatranku. Na vlak do Libuně jsme šli stejně - tedy po modré a protože jsme měli v nohách 11 km, rádi jsme si ve vlaku sedli. Vystupovali jsme již za tmy a bylo znát, že se citelně ochladilo. V sedm hodin večer čekalo na děti malé překvapení - nezůstali jsme totiž v chatce, ale šli jsme zpět do restaurace, kde jsme jídávali, protože tam na každého čekal zmrzlinový pohár. Nebylo to ale jediné překvapení večera. V restauraci ležel ohromný pes. Jak jsme se dozvěděli od majitelů, bylo to sedmdesátikilové "štěňátko" španělského mastifa. Protože jsme takového psa viděli poprvé, náležitě jsme se mu věnovali. V chatce jsme si pak zopakovali všechny úspěšné hry z předchozích večerů.

Středa

Po jídle jsme popadli batohy a přesunuli se na železniční nádraží. Dojeli jsme do Turnova a tam jsme přestoupili na vlak do Prahy. Cesta byla dlouhá, ale v půl páté jsme v pořádku dojeli na Hlavní nádraží.

Tak nám skončila první část podzimního poznávání Českého ráje, ale za rok se tam podíváme znova!

Lendulka