Z Dejvické jsme v 9.15 odjeli autobusem č. 350 na Okoř. Nejeli jsme tam sami, protože autobus byl docela narvaný. Po třičtvrtěhodině cesty jsme docela rádi vystoupili a vydali se na hrad. Koupili jsme si vstupenky na kompletní prohlídku zříceniny i s průvodkyní. Protože další prohlídka byla až v 11 hodin, zatím jsme se rozesadili u stolků venku před cukrárnou pod hradem. Vybalili jsme svačiny a s jejich pomocí jsme zahnali zimu. Nejmladší účastníci Martin a Lukáš, které doprovázela maminka Jana, využili příležitosti a vytáhli skákací gumu. Postupně jsme se na ní vystřídali všichni a ti starší si rádi zavzpomínali na školní léta, kdy si skákáním krátili přestávky.

  Před jedenáctou jsme vyšli k bráně, kde začínala prohlídka. "Původně zde stála tvrz atd ..." - asi to všichni znáte. Z přemíry informací si toho člověk moc nezapamatuje. Hrad Okoř byl ve své době jedním z nejvýstavnějších a nejnáročnějších měšťanských sídel, měl dokonce vlastní pivovar. V 19. století byl po zrušení jezuitského řádu opuštěn a rychle zchátral. Nás ale samotný hrad uchvátil; nejvíc asi tím, jak je rozlehlý a to už ho část nestojí. Prošli jsme zachovalou místnost s nádhernou klenbou, kde byl v rohu malý výklenek - středověký záchod. Pak jsme se rozhlédli po okolí z výšky bývalého druhého patra a přemístili se na druhou stranu komplexu, kde stávala kaple.

  Prohlídka skončila a vyšli jsme na nádvoří, kde měli stánky různí řemeslníci. Nejvíc nás zaujala paní, která ručně vázala knihy a velmi ochotně nám předvedla celý postup. Vedle jsme se podívali, jak se vyřezávají lžíce, naproti zase šili měchy z kůže. Po cestě kolem hradu jsme ještě prozkoumali sklep, kde skladovali pivo z místního pivovaru. Teď byl bohužel prázdný. Před východem jsme se jěště podívali na práci kovářů a pak jsme zamířili do místní hospůdky na oběd. Byli jsme rádi, že jsme se na chvíli schovali před větrem.

  Po obědě jsme se vrátili pod hrad na louku a větší kluci si zahráli fotbal. Ostatní skákali gumu, házeli si míčem nebo si šli koupit pohledy. Počasí bohužel nestálo za nic, vítr byl čím dál silnější a vypadalo to na déšť, takže jsme se rozhodli vrátit autobusem v 15.25 hod. Na Dejvickou jsme dojeli po čtvrté hodině. Svítilo sluníčko ... no comment. Dnes si z nás počasí pěkně vystřelilo.

Lendulka