Před Babylonem v Liberci jsme zaparkovali v půl desáté a měli jsme tedy ještě půlhodinku na prozkoumání všech atrakcí a velikonoční výzdoby libereckého zábavního centra. Po malém zmatku při koupi vstupenek jsme prošli turniketem k šatnám. Protože jsme byli velká skupina, poskytli nám zaměstnanci klíče od tří společných šaten, takže jsme měli relativní pohodlí a nemuseli jsme každý opatrovat vlastní klíč od skříňky. Hlavně u šesti malých holčiček to pomohlo.

A pak už jsme se vrhli do víru vodních radovánek. Co nejdřív jsme vyzkoušeli všechny tobogány, na které ještě nebyly velké fronty a pak jsme postupně absolvovali další atrakce. Rozdělili jsme se do několika skupinek, aby nikdo nebyl sám a všichni vedoucí se postupně vystřídali v opatrování malých holek. Nakonec to dopadlo tak, že každý vedoucí měl na starosti jedno dítě, protože když někam chtěla Lucka, nelíbilo se to Kamilce apod. Potkali jsme se až u tobogánu, kde musel jeden dospělák holčičky chytat, ale všechny postupně zvládly dopad samostatně.

Abychom liberecký aquapark trochu přiblížili, zde je stručný přehled hlavních taháků: čtyři tobogány, z toho jeden tzv. trychtýř (padáte šílenou rychlostí a úplnou tmou skoro kolmo dolů a najednou se praštíte do zátylku - to jak končí tunel a vy se ocitnete v obrovském trychtýři, kde nekontrolovaně kroužíte přímo pod ochozem plným zvědavých a smějících se diváků, abyste zcela náhle spadli do třímetrové hloubky otvorem uprotřed). Ale je to super :-))! Dále jedna skluzavka pro děti, komůrka s obrovskými vlnami, jeskyně s romantickým osvětlením a akvárii s rybami ve stěnách, okruh s mohutným vodním proudem, bazén s ostrůvkem a několika sedátky s proudícím vzduchem a nekonec malé klouzačky navazující na sebe, které se nejlépe sjíždějí po břiše. Na zahřátí je k dispozici vířivka (neustále plná), místnost s horkým vzduchem a s párou, případně sauna.

Po mnohanásobném vyřádění na všech možných atrakcích jsme ve tři hodiny zamířili celí uondaní a vymáčení pod sprchy a do šaten. Než jsme vysušili všem dlouhovlasým děvčatům hlavy, přiblížila se čtvrtá a tedy i čas srazu u autobusu. Stačili jsme jen krátce projít stylizované uličky s obchody a spěchali k východu. Jaké bylo naše překvapení venku, když jsme zjistili, že na ulici leží souvislá vrstva sněhu - inu už dva dny bylo kalendářní jaro, ale zima se ještě hlásila o slovo. Zpáteční cesta však proběhla hladce, žádná sněhová kalamita se naštěstí nekonala. Docela unavení jsme kolem šesté dorazili do Prahy a v pořádku předali všechny svěřené děti do rukou rodičů.

Lendulka